BC 2002

OFICIÁLNÍ VÝSLEDKY CELOSTÁTNÍ SOUTĚŽE

Ve II. ročníku celostátní soutěže Bosákovy ceny 2002 bylo přihlášeno 46 projektů, z nichž hodnotící komise určila 10 nejlepších projektů.
     Vyhodnocení soutěže proběhlo v Kongresovém sále Národní banky Slovenska v Bratislavě dne 25. září 2002. Na vyhodnocení se kromě deseti nejlepších studentů zúčastnili:
· Professor Philip R. TUHY – předseda hodnotící komise, USA
· Mons. Francis Beeda – zástupce Slovak Heritage Society, Pa, USA
· Ing. Ivan Šramko – viceguvernér Národní banky Slovenska
· Gregory J. Orr – zástupce Velvyslanectví USA v SR
· JUDr. Maroš Šefčovič, PhD. – zástupce Ministerstva zahraničních věcí SR
· a další významní hosté.

Členové komise, která určovala pořadí: 

1. Philip R. TUHY, Professor emeritus, Wilkes University,
    Wilkes-Barre, Pennsylvánie, USA
2. Ing. Iveta HLINKA, MBA, Brooklyn, New York, USA
3. Ing. Martin BOSÁK, PhD., Technická univerzita, Košice
4. Ing. Alexander TARČA, viceprezident Společnosti Michala Bosáka, Prešov
5. Ing. Matúš MURAJDA, ředitel, GEMOR FASHION, s.r.o., Prešov

Pořadí na 1. až 5. místě:

1. Tomáš Šoltés, Textilní firma Twenty4seven, s.r.o.,
    Mgr. Marcela Ivančová - vedoucí práce (VP), Gymnázium Svidník,
2. Matej Šilhár, Roman Krištofič, Problematika zrušení 10 a 20 haléřových mincí,
    Ing. Mária Majcherová (VP), OA Bratislava, Nevädzová 3
3. Zuzana Štangová, Gabriela Adamkovičová, Poznávání stromů formou hry,
    Ing. Marcela Škopcová (VP), SPŠCH Nováky
4. Tünde Tóthová, Petra Kurucová, Podnikatelský plán na provozování internetové
    kavárny ONYX, Ing. Katarína Kořenková (VP), SOU OSS Nové Zámky
5. Miroslav Vladovič, Motorádio, Ing. Miloš Krupa (VP), SPŠ Humenné


Na 6. až 10. místě bez uvedení pořadí se umístily tyto projekty: 

Jana Trnovcová, Atraktivní lokality na Oravě, DOŠ Oravský Podzámok
Kornélia Krištofíková, Okres Rožňava – cestovní ruch, možnosti rozvoje a investic, EK gymnázium Prešov
Lívia Čermáková, Košický integrovaný dopravní systém, SPŠD Košice
Martin Boďa, Milan Dzúrik, Uplatnění paušální daně v praxi, OA Banská Bystrica
Michaela Kováčová, Viktória Lambertová, Personální agentura v Rožňave, ano-ne?, OA Rožňava


PŘEHLED OCENĚNÍ VÍTĚZŮ BC 2002

Cena pro 1. místo - dvoutýdenní pobyt v USA v termínu 26.10. - 10.11.2002

1. Tomáš Šoltés - Gymnázium Svidník
Název projektu: Textilní firma Twenty4seven, s.r.o.,
Vedoucí práce: Mgr. Marcela Ivančová

Program v USA:

New York

• setkání s p. Igorem Vencelom, velvyslanectví Slovenska při OSN
• návštěva Columbia University
• prohlídka Metropolitan Museum
• setkání s podnikateli ze Slovenska (Milan Franko) a Čech (Juraj Suchánek)
• návštěva redakcí Slovák v Americe a Slovenský katolický Sokol

prohlídka známých pamětihodností města (Empire State Building)

Pittsburgh

• setkání s prezidentem První slovenské katolické jednoty p. Thomasem Hricikem    a s honorárním konzulem v Pittsburghu p. Jozefem Senkem
• návštěva Pittsburgské univerzity
• návštěva firmy U.S. Steel Corporation, mateřská firma U.S Steel Košice
• prohlídka muzea Andyho Warhola

návštěva místa, kde byla podepsána Pittsburghská dohoda

Scranton, Wilkes-Barre, Olyphant

• setkání s rodinou Michala Bosáka
• setkání se společností Slovak Heritage Society of N.E., Pa
• prohlídka míst, kde působil Michal Bosák

Cena pro 2. a 3. místo - týdenní pobyt v Praze v termínu 8.10. - 13.10.2002
(Matej Šilhár, Roman Krištofič, Zuzana Štangová, Gabriela Adamkovičová)

Program v Praze:

• přijetí u velvyslance SR v České republice J.E. Ladislava Balleka
• návštěva CITIBANK Praha, COMMERZBANK Praha, České národní banky
• návštěva Slovenského institutu v Praze
• návštěva v Galerii MIRO
• prohlídka kulturních a historických památek Prahy

Výlet do USA
    Tyto Vánoce nadešly pro mě trochu dříve, než jsem očekával. První náznaky Vánoc se objevily již koncem září v budově Národní banky Slovenska, kde jsem byl vyhlášen vítězem celoslovenské soutěže "Bosákova cena 2002" organizované Společností Michala Bosáka. Kromě mnoha věcných cen a určité prestiže jsem získal dvoutýdenní pobyt v USA. Tento pobyt se konal od 26. 10. do 10. 11. 2002 a během pobytu mě celou dobu doprovázel Ing. Rudolf Jozef Mario Bosak, prezident Společnosti Michala Bosáka.
     Na počátku bylo letadlo. Cesta byla rozdělena na dvě etapy, menší a větší. Menší etapa začala velmi brzy ráno na letišti v Košicích. Odlet byl totiž naplánován na 6:20 ráno, a to ještě není čas, kdy jsem musel vstávat. Stálo to však určitě za to. Z Košic jsme letěli do hlavního města České republiky, Prahy. Byly to pro mě hned dvě novinky. První cesta letadlem a taktéž první návštěva Prahy. Let trval jen něco málo přes hodinu, ale byl to zážitek na celý život. Bylo to malé letadlo, které poskytne člověku neopakovatelný zážitek pocítění každé turbulence. V Praze jsme ale přestoupili do většího letadla a let tímto strojem je podstatně klidnější. Let byl sice velmi únavný, přece jen devět hodin na jednom sedadle je hodně pro každého, ale České aerolinie a jejich zaměstnanci se stoprocentně ztotožnili se svou rolí a připravili pro nás velmi komfortní let až do New Yorku. Tam nás už po odbavení netrpělivě očekávali manželé Monika a Ziggy Rozekovi, kteří mi jako vítězi Ceny Michala Bosáka poskytli ubytování v jejich bytě v Brooklynu, New York. Bez jejich velkorysé pomoci Společnosti Michala Bosáka by se moje cesta asi nikdy nestala skutečností, za což jim chci touto cestou poděkovat.
   Z letiště jsme jeli přímo do Brooklynu a mě jako prvonávštěvníkovi se naskytl první kontakt s Amerikou. I přes značnou únavu to byl pro mě nezapomenutelný zážitek. U Rozekových nás již očekávala uvítací pizza party, na které se kromě Moniky, Ziggyho, jejich dvou dcer Sarinky a Stephanie a Moničiného otce pana Mitaľa zúčastnili také manželé Ivetka a Nicky Hlinkovi, kteří pro vítěze soutěže připravili během pobytu v USA bohatý program, manželé Jaro a Romana Antolikovi, Ing. Rudolf Jozef Mario Bosak a jeho sestřenice Katka. Bylo to příjemné posezení s přátelskými lidmi, které odstranilo všechny mé obavy z neznámého prostředí.
     Druhý den jsme začali návštěvou mše konané ve slovenském kostele v New Yorku, kde mají američtí Slováci možnost setkat se a po mši si při malém občerstvení popovídat se svými přáteli. Hned po této mši nás pan Nicky Hlinka vzal na zápas slovenského amatérského fotbalového družstva Tatry-Slovakia, člena amatérské ligy města New York, s týmem Ekvádoru. Naši američtí reprezentanti nás velmi mile potěšili a soupeře z Ekvádoru porazili v poměru 5:0. Protože začátek utkání se kvůli zpoždění soupeře trochu posunul, měli jsme možnost podívat se na vedlejším hřišti i na zápas amerického fotbalu. Musím ale říct, že ten náš fotbal, nebo soccer, jak ho nazývají Američané, se mi líbí mnohem více. Po zápase jsme se vrátili do New Yorku, kde nás očekávala večeře ve slovenské restauraci U Milana. Večeřet v této restauraci ve společnosti příjemných lidí je jako večeřet doma na Slovensku. Návštěvu restaurace U Milana (Milan's Restaurant, Brooklyn, New York) by si určitě neměl nechat ujít žádný Slovák, kterému se naskytne možnost navštívit Ameriku.

Nalevo: Ing. Rudolf Jozef Mario Bosak, Tomáš Šoltés, Milan Franko - majitel Milan's Restaurant v Brooklynu, Jaroslav Antolik, Romana Antolik, Juraj Mitaľ
Dole: Martin Bosak, Nick Hlinka, Iveta Hlinka, Monika Rozek

Další den byl zaměřen na poznávání pamětihodností města New York s paní Mary Ann Sundra, která nás po městě provedla lépe než by to zvládl nějaký rodilý Newyorčan. Viděli jsme všechny základní památky, které by při návštěvě města neměly nikomu uniknout. Ať už to bylo Rockefellerovo centrum, Trump Tower, Empire State Building, odkud máte New York jako na dlani, překrásná katedrála Sv. Patrika, památník obětem WTC nebo Winter Gardens, kde si palmy jen tak rostou uprostřed budovy. Za jeden den jsme stihli s paní Mary Ann víc než možná běžní turisté zvládnou za týden. Po této prohlídce si nás pod svá křídla vzal pan Rudy Dráč, rodák z Prešova, který nás provedl Chinatownem. V této čtvrti si Američané mohou prohlédnout život Číňanů, aniž by museli cestovat do Číny. Zakončením dne byla večeře v thajské restauraci ve zmíněném Chinatownu. Bylo to vůbec poprvé, co jsem naživo viděl orientální jídla a musím říct, že byla vážně výborná.
     Úterý bylo ve znamení návštěvy firmy pana Ladislava Šugereka, slovenského podnikatele v Americe. Po snídani u manželů Rudyho a Emy Dráčových nás Laco vyzvedl a provedl nás stavbami, které dělala jeho firma. Laco má totiž stavební firmu, která se zabývá zateplováním budov. Následoval oběd, tentokrát v polské restauraci v New Jersey. Kromě výborného jídla se nám naskytla možnost poznat Spojené státy z Lacova pohledu. Toto vysvětlení bylo stokrát poučnější než tisíce teoretických vysvětlení nějakého průvodce. Odpoledne jsme strávili v Lacově kanceláři a prohlídkou dalších překrásných staveb. Den jsme zakončili večeří ve společnosti Laca a jeho přítelkyně Lucie v japonské restauraci. Někdo by si mohl říct, že nebyla asi příliš odlišná od té thajské, ale mýlil by se. Tady jsem měl možnost ochutnat zas trochu jinou kuchyni. Kdo by u nás doma na Slovensku připravoval sladké kuře s arašídy? A přitom to bylo úplně skvělé. S Lacem jsem strávil jen jeden den, ale určitě na něj nikdy nezapomenu.
     Na středu jsme měli naplánované setkání s vnukem Michala Bosáka Barrym Bosakem. Cestovali jsme za ním asi hodinu vlakem. Barry nás pak vzal na malou prohlídku okolím jeho domova. Byla to sice část New Yorku, ale úplně odlišná od velkoměsta. Bylo to jako dva odlišné světy. Na jedné straně výškové budovy a beton, na druhé malé domečky s množstvím zeleně. Poté jsme zavítali i k Barrymu domů. Barry a jeho manželka Midge nás přijali velmi srdečně a bylo velmi zajímavé si s nimi popovídat a vidět množství předmětů, které kdysi patřily Michalovi Bosákovi. Po návštěvě u Barryho nás čekalo ještě jedno setkání. Měli jsme se setkat s velvyslancem Slovenské republiky při OSN v New Yorku panem Tomkem. Pan Tomek však nečekaně onemocněl, a tak nás ochotně přijal jeho zástupce pan Vencel, který nás seznámil s působením slovenské diplomacie na mezinárodním poli.

Tomáš Šoltés a Igor Vencel - první tajemník velvyslanectví SR při OSN

Čtvrtek byl tak trošku volnější, a tak jsme měli více času v klidu si projít město a podívat se na ještě nějaká zajímavá místa. Jedním z nich byla určitě i veřejná knihovna, která svou budovou připomínala spíš muzeum než knihovnu. K obědu jsme se přesunuli opět k manželům Dráčovým na typicky slovenské jídlo. Je neskutečně zajímavé obědvat slovenská jídla uprostřed Manhattanu. Po obědě následovala návštěva redakce slovenských novin vycházejících v USA Slovák v Americe. Do rukou se mi také dostal kaligrafický originál Pittsburské dohody vlastněný Slovenskou ligou, který má redakce ve svém archivu.

Tomáš Šoltés s Pittsburskou dohodou, vedle něj Ján Holý - šéfredaktor Slováka v Americe.

Po návštěvě nás čekalo setkání s Rasťom Sipkom, který nám pro změnu poskytl pohled na Ameriku očima mladého člověka. Po večeři v italské restauraci nás Rasťo chtěl vzít na nějaký zápas NHL, protože se ale náhodou žádný nehrál, vymyslel Rasťo více než plnohodnotnou náhradu. Vzal nás na dostihy, kde jsme mohli zažít tu správnou atmosféru koňských závodů, kterou jednoduše jen z filmů nemůže nikdo poznat. Musí se to zažít na vlastní kůži. Pátek jsme začali prohlídkou Columbia University v doprovodu Katky Krokkerové, studentky této univerzity. Prošli jsme se také Central Parkem, alespoň zajímavou čtvrtí zvanou Harlem a navštívili jsme Metropolitní muzeum umění. Projít však celé toto metropolitní muzeum by nám zabralo asi celý den, a tak jsme si vybírali jen to, co nás zajímalo. Večer jsme se v doprovodu manželů Dráčových zúčastnili halloweenové party v české restauraci Zlatá Praha, kde byl připraven bohatý program a také výborná jídla. Museli jsme však tuto příjemnou společnost předčasně opustit, protože následující den nás čekala dlouhá cesta.

Uprostřed Juraj Suchánek - majitel restaurace Zlatá Praha, vlevo od něj Rudy a Ema Dračovi.

Zmíněná cesta směřovala do Pittsburghu, a protože trvala celých deset hodin, byl už večer, když jsme dorazili. Na nádraží nás čekala paní Albina Senko, manželka honorárního konzula Slovenské republiky v Pittsburghu pana Johna Senka. Manželé Senkovi nám chtěli po úmorné cestě autobusem zlepšit náladu, což se jim také podařilo. Po vynikající večeři v německé restauraci jsme navštívili jazzový klub, kde jsme si kromě jazzu mohli poslechnout i reggae a skvěle se pobavit. Následující den byl ve znamení prohlídky města, ale především muzea Andyho Warhola, jehož rodiče pocházeli ze Slovenska. Zúčastnili jsme se také na festivalu Slováků na Pittsburghské univerzitě, kde jsme měli příležitost setkat se s mnoha krajany ale i přáteli slovenského národa. Večer nás vzali Senkovi na večeři a pan Senko nás velmi ochotně provedl jeho firmou.

V pracovně honorárního konzula SR v Pittsburghu Josefa Senka.

Pondělí bylo, bohužel, dnem našeho odjezdu, a tak jsme chtěli stihnout co nejvíc. V dopoledních hodinách jsme absolvovali prohlídku firmy U.S. Steel, která má své aktivity i na Slovensku. Zaměstnanci této společnosti nám ochotně vysvětlili fungování a cíle firmy, plány do budoucnosti a ukázali nám zajímavé videokazety, které nám poskytly také mnoho informací o společnosti U. S. Steel Corporation. Po tomto setkání jsme si ještě stihli prohlédnout památník podepsání Pittsburské dohody a hrob Andyho Warhola. Večer nás už čekal jen odjezd do Wilkes-Barre.
Do Wilkes-Barre jsme dorazili o půlnoci, takže jsme se už jen ubytovali v hotelu a okamžitě šli spát. Toto městečko Wilkes-Barre bylo naší základnou pro následujících několik dní. Odtud jsme vyráželi do míst, kde Michal Bosák působil. Našimi průvodci těmito místy byli manželé Phillip Tuhy a Trude Check-Tuhy. I díky nim a spolku Slovak Heritage Society, který je sesterskou společností Společnosti Michala Bosáka, se mohla moje cesta do Ameriky uskutečnit.
První zastávkou byl Olyphant, kde jsme se setkali se synovcem Michala Bosáka Tedem Bosakem a Tedovým bratrancem Thomasem Bosakem. V jejich společnosti jsme navštívili budovy bank Michala Bosáka a také kostel, jehož stavbu inicioval právě Michal Bosák. Další zastávkou bylo město Scranton. Zde nám vnučka Michala Bosáka a sestra Barryho Bosaka Dorothy ukázala mnoho zajímavých míst. Budovu, kde se kdysi vyrábělo Bosákovo hořké víno, budovu Bosákovy banky, hrob Michala Bosáka, jeho dům a letní domek, mnoho jiných budov. Večer jsme měli možnost setkat se téměř s celou rodinou Michala Bosáka na společné večeři u synovce Michala Bosáka Cyrila Bosaka. Zúčastnili se jí Cyril, jeho manželka Oľga, Ted Bosak (Cyrilův bratr), dcera Cyrila Bosaka Sylvia, Dorothy Bosak, její bratr Barry, Trude a Phillip Tuhy, Ing. Rudolf Jozef Mario Bosak a já. Byl to příjemně strávený večer ve společnosti milých lidí, s nimiž jsem si mohl povídat o mnohých věcech a dozvědět se mnoho nových informací o životě Michala Bosáka.

Zleva: Ing. Rudolf Jozef Mario Bosak, Dorothy Bosak - vnučka M. Bosáka, Ted Bosak - synovec M. Bosáka, Tomáš Šoltés, Trudy Check-Tuhy a Philip Tuhy - Slovak Heritage Society Dole: Sylvia Bosak - praneteř M. Bosáka, Oľga Bosak s manželem Cyrilem Bosakem - synovcem M. Bosáka, Barry Bosak - vnuk M. Bosáka

Poslední zastávkou byla města Danville a Hazleton. V Danville jsme navštívili Jankolovu knihovnu, kde je možné najít množství slovenských knih a předmětů slovenské kultury, jako je kroje, porcelán, šúpolové panenky apod. V Hazletonu jsme navštívili největší slovenský římsko-katolický kostel na západní hemisféře a strávili jsme příjemné chvíle s Mons. Beedom, který nás přijal a pohostil nás vynikající večeří. Poslední den, který jsme strávili ve Wilkes-Barre, jsme věnovali videu o Murgašovi, který jako první na světě uskutečnil bezdrátový přenos, a prohlídce jeho památníku.
     Po příjezdu zpět do New Yorku nás vzal pan Jaroslav Antolík na noční prohlídku New Yorku ve své limuzíně. Vidět město jako New York v noci je lepší, než ho vidět pětkrát přes den. Je to prostě neopakovatelný zážitek, který se těžko popisuje slovy. Protože jsme byli po cestě a po prohlídce pořádně vyhladovělí, připravila nám Jarova manželka Romana skvělou večeři.
     Sobotu by bylo možné charakterizovat příslovím: To nejlepší nakonec. Ziggy mi totiž připravil fantastický zážitek. Vzal mě na celý den se svým kamionem a splnili jsme jednu jeho objednávku. Mohl jsem tak vidět americký život z úplně jiné perspektivy. Dokonce i nyní, když vidím kamion, si vybavuji vzpomínky na USA.
     A po dvou týdnech, které utekly jako voda, byla neděle a my jsme se po posledních nákupech a po balení našich věcí vezli se Ziggym a Monikou na letiště. Čekal nás opět, i když jen asi sedmihodinový, ale i tak dlouhý let, ale na to jsem nemyslel. Myslel jsem na to, že opouštím zemi, která si mě za dva týdny dokázala získat a poskytla mi díky Společnosti Michala Bosák a jejímu prezidentovi Ing. Rudolfu Jozefu Mariu Bosákovi památku na celý život.